PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jednou nohou v hrobě. Mohlo by se zdát, že čerství letošní padesátníci Andreas „Gerre“ Geremia a Frank Thorwarth spolu se svými o fous mladšími kumpány Andreasem Gutjahrem a Olaf Zisselem hodlají při příležitosti pětatřiceti let trvání jejich společného dítka TANKARD (mimochodem, věděli jste vlastně, že „Tankard“ znamená „korbel“?) rekapitulovat. Stačí však jeden malý pohled do textu titulní skladby („Ty dny už skončily, jsme teď fosilové, ohrožení vyhynutím, příliš slabí a starožitní, v kloubech nám vrže, žádný sex, zato zbrusu nové zuby, cítíme znepokojující datum spotřeby...“) a je jasné, že tady se kapesníčky vytahovat nebudou.
Maximálně tak na utření stolu v hospodě, na němž zůstalo rozlité pivo po partičce, co se tu rozvalovala předtím. TANKARD jsou prostě TANKARD, a když vydají nové album, můžete si být jistí, že bude přesně takové, jaké si ho představíte a jaké byste ho také chtěli. Až do morku kosti ortodoxně thrashové, propletené báječnými melodiemi, jež vám nedopřejí postát, nazdobené Gerreho šťavnatým vokálem a samozřejmě texty, které to mají zase tak nějak fifty fifty co se týče „závažnosti obsahu sdělení“. Asi jako když vám mezi čtvrtým a pátým pivem dojde, že začínáte být pěkně nacamraní, a že se vám to vlastně docela líbí.
Výrazové prostředky jsou tedy naoko omezené, ale to skutečně jen naoko. Ve čtyřech a s minimalistickou základní metalovou výbavou jsou totiž TANKARD schopni kdykoliv a kdekoliv dokázat, jak moc mají v malíčku natáčení metalových desek, jimž přes určitou kolovrátkovitost nechybí smysl a také kouzlo. V případě „One Foot In The Grave“ již po sedmnácté v dlouhatánské řadě za sebou a znovu s několika kousky, které vám utkví v paměti už navěky.
Jistě to bude otvírák „Pay To Pray“, postavený na kousavém riffu, jenž se v poskakujícím rytmu věnuje nechvalně známému byznysu s náboženskou vírou. Jistojistě to bude i následující „Arena Of The True Lies“, pro mne jednoznačně nejvoňavější místo celého alba, s nádherně vyšívanou melodií a ještě barevnějším refrénem, kroutící hlavou nad současným světem médií. A nepochybně to budou i titulní a značně sebeironická „One Foot In The Grave“, palčivá obžaloba světového společenství „Syrian Nightmare“ se skvělými rytmickými záseky, předlouhá „Secret Order 1516“, oslavující jakýsi tajný pivní spolek, a vsadil bych i na „Northern Crown (Lament Of The Undead King)“ se sugestivní předehrou a dalším výpravným refrénem.
Čímž zároveň pochopitelně neříkám, že zbytek alba nestojí za nic, jen tam zkrátka není tak živo, jako v kouscích právě vyjmenovaných, v nichž se znovu jednoduše snoubí to nejlepší z TANKARD. A že jsou tedy už přece jen jednou nohou v hrobě? Hm, nejdříve bych se asi radši podíval, čí že ta noha vlastně je…
Když senilnět, tak stylově a samozřejmě s korbelem v ruce a v reprobednách.
7,5 / 10
Andreas „Gerre“ Geremia
- zpěv
Andy Gutjahr
- kytara
Frank Thorwarth
- baskytara
Olaf Zissel
- bicí
1. Pay To Pray
2. Arena Of The True Lies
3. Don`t Bullshit Us!
4. One Foot In The Grave
5. Syrian Nightmare
6. Northern Crown (Lament Of The Undead King)
7. Lock`Em Up!
8. The Evil That Men Display
9. Secret Order 1516
10. Sole Grinder
One Foot In The Grave (2017)
R.I.B. (2014)
A Girl Called Cerveza (2012)
Vol(l)ume 14 (2010)
Thirst (2008)
The Beauty And The Beer (2006)
Beast Of Bourbon (2004)
B-Day (rarity) (2002)
Kings Of Beer (2000)
Disco Destroyer (1998)
Two Faced (1995)
The Tankard (1994)
Stone Cold Sober (1992)
Fat, Ugly And Live (live) (1991)
The Meaning Of Life (1990)
Hair Of The Dog (Best Of...) (1989)
Alien (EP) (1989)
The Morning After (1988)
Chemical Invasion (1987)
Zombie Attack (1986)
Vydáno: 2017
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 48:21
Produkce: Martin Buchwalter
Studio: Gernhard Studios, Troisdorf, SRN
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.